1. Dějiny města do roku 1600

Již jen zběžná procházka středem města dává tušit jeho starobylost. Avšak dva velké požáry, při nichž shořely také všechny archivní materiály, nám asi již navždy utajily pohled do dávnější minulosti města. Přesto mnozí přední historikové umisťují jeho vznik nejpozději do první poloviny 14. století.

Podle dochované pověsti se rozkládala původní osada na blízkém návrší západně od dnešních Klimkovic zvaném "Láně". Když později obyvatelé, patrně po nějakém vpádu nepřátel, toto místo opustili, zasadili zde lípu, která po celá staletí až do roku 1947, kdy v bouři vzala zasvé, byla svědkem dávné minulosti města a obyvateli Klimkovic byla vždy chována ve velké úctě.

Klimkovice byly původně osadou s tvrzí, jež dostala své jméno patrně po svém zakladateli Klementu, lidově zvaném Klimek. Nejstarší historie Klimkovic je spojena s rodem pánů z Kravař, kteří v druhé polovině 14. století vlastnili také panství fulnecké a bílovecké. Z nich Beneš I. z Kravař, pravděpodobný zakladatel Klimkovic (1380 - 1398) a zároveň královský komorník a oblíbenec krále Václava IV., povýšil po roce 1383 Klimkovice na město a vymohl pro něj i městský znak.

Zakladatel snad měl dát novému městu na počest krále i nový název Koenigsberg, který se však neujal a používali ho jen Němci. Klimkovice tak dostaly městská práva, řadu výsad a založením náměstí byly dány podmínky pro rozvoj města.

Dalším a to již dosvědčeným pánem Klimkovic byl Beneš II. z Kravař, stoupenec krále Zikmunda a účastník 2. křížové výpravy ke Kutné Hoře. Ten totiž 28.srpna 1416 na zámku ve Fulneku vydal listinu, kterou udělil městu Klimkovic právo odúmrtí. Podle ní, zemřel-li některý majitel usedlosti bez dědice, připadl celý jeho majetek městu a mohla ho opět nabytí jen osoba, která v Klimkovicích bydlela. Beneš II. zřídil v Klimkovicích také fojtství a dosadil na ně prvního fojta. kterým se stal Ješek z Klimkovic.

Po smrti Beneše II. z Kravař roku 1423 se stal majitelem panství fulneckého a bíloveckého včetně Klimkovic Jan z Kravař, jediný syn Voka z Kravař na Jičíně a Štramberku. Roku 1424 se podruhé oženil s opavskou kněžnou Anežkou, které mimo jiné upsal věnem i v městě Klimkovicích a v Lagnově 23 kop čes. gr. a z fojtství další 3 kopy čes. gr. ročně. Když i on záhy roku 1434 zemřel nezanechav žádného dědice a Anežka opavská se podruhé vdala za Jiřího ze Šternberka, rozpoutal se o panství fulnecké a bílovecké a tím i o Klimkovice dlouholetý spor, ve kterém knížata opavská uplatňovala důsledně proti pánům ze Šternberka svá práva lenní. Po jejich prosazení přešla jmenovaná panství do správy knížat opavských. Ta však brzy panství Fulnek a Bílovec odprodala. Klimkovice, odtržené od bíloveckého panství, obdržel roku 1451 od opavského knížete Viléma rytíř Tas z Bítova a Klimkovice se tak staly poprvé sídlem samostatného panství, Po Tasově smrti roku 1464 zdědil majetek jeho syn Jiří z Bítova. Zemřel však roku 1483 a zanechal po sobě jen nezletilou dceru Johanku. Dědická práva sirotka musel prosazovat proti tehdejšímu novému majiteli knížectví opavského Viktorinovi (syn krále Jiřího z Poděbrad) její strýc Jan, bratr Jiřího z Bítova. Plného obnovení svých dědických práv však dosáhla Johanka z Bítova až jako plnoletá v roce 1496., kdy se také provdala za Jana ze Šťavna. Jemu dala zapsat do zemských desek celé klimkovické panství, které tehdy představovalo Klimkovice s tvrzí, dvorem a fojtstvím, vodní stav ve Vřesině a vesnice Hýlov, Svinov, Martinov a Polanku. Po smrti svého manžela roku 1512 se Johanka z Bítova vdala podruhé za Hynka I. z Vrbna a jemu podstoupila i celé panství klimkovické.

Nový majitel však městu mnoho neprospěl, protože většinu svého života prožil v neustálých soudních sporech se svými sousedy a s pňbuznými. Podle nedoložených zpráv dal postavit v letech 1525 - 1529 pro klimkovické katolíky kostelík sv. Trojice na dnes již bývalém starém hřbitově. Po roce 1529 se stal načas i zemským hejtmanem knížectví opavského. Z té doby pochází také nejstarší zmínka o klimkovické škole.

Po Hynkově smrti v roce 1543 se stává majitelkou panství opět paní Johanka z Bítova. Zemřela v roce 1553 a po její smrti přešel veškerý majetek na pány z Vrbna. Z nich stojí za zmínku jen držitel panství z let 1560-1573, pan Hynek II. z Vrbna. Na podporu královské politiky se roku 1566 osobně zúčastnil válečného tažení proti Turkům a jako horlivý katolík se stal blízkým přítelem olomouckého arcibiskupa Viléma Prusinovského z Víckova, stoupence důsledného protireformačního jezuitského programu. To vše ho roku 1572 vyneslo až na místo zemského hejtmana opavského.

Hynek II. z Vrbna udělil Klimkovicím řadu výsad. Listem vydaným v neděli 19.července 1564 na zámku klimkovském osvobodil měšťany od všech robot mimo šesti dnů v roce na vláčení, žetí a sečení. Za odpuštěné roboty stanovil stálý plat a to u majitelů domů s právem šenkovým po 1 zl. a u řemeslníků po 1/2 zlatém ročně. Ve stejném roce 24.prosince udělil městu právo vařiti pivo ve svém pivovaru, stojícím uprostřed náměstí v budově, které se říkalo "buduněk". K rozmachu řemesel přispěl v roce 1566 udělením práva mílového, podle kterého se nesměl ve vzdálenosti jedné míle od města usadit žádný řemeslník kromě těch, kterých bylo ve městě nevyhnutelně třeba. Město chráněné těmito výsadami zaznamenalo značný hospodářský rozvoj. Kvetla řemesla i obchod. Ve městě byly krámy řeznické, pekařské, obchody s krejčovskými látkami, s vlnou, solí, hrnčiřským zbožím aj.

Když se stal Hynek II. z Vrbna hejtmanem opavským, odprodal roku 1572 celé panství Janu Bravantskému z Chobřan a ten je o rok později prodal dále vladykovi Ondřeji Bzencovi z Markvartovic, pánu na Porubě.

Ten v letech 1578 až 1579 zahájil přestavbu zámku, který přeměnil v čtyřkřídlou zděnou budovu stavěnou v renesančním hradním slohu. Zámek měl tenkrát tři patra a v každém rohu se honosil věžemi (současná podoba zámku). Ve stejnou dobu dal také postavit nynější farní kostel zasvěcený sv. Kateřině, patronce jeho manželky Kateřiny z Děhylova. V kostele zbudoval i svou rodinnou hrobku, kde pohřbil svého bratra Fabiána, dceru Annu a další dva syny. Do nového kostela se snažil dosadit katolického kněze, ale jeho úmysl se nesplnil a i nadále zde působil protestantský farář Jakub Turek. Roku 1592 se stal Ondřej Bzenec zemským hejtmanem knížectví opavského. Tato funkce se mu stala osudnou. Do Opavy dojížděl ze svého sídla v Kiimkovicích. Při zpáteční cestě do Klimkovic 5. dubna 1595 byl v lese u Podvihova v blízkosti Pusté Polomi zákeřně přepaden a zastřelen Perchtoldem Tvorkovským na Raduni. Ondřej Bzenec zemřel bez potomků, a tak po jeho smrti přešlo celé panství na synovce Kryštofa Bzence z Makvartovic. Za něho došlo k velkému dělení panství. Protože ani on se svou třetí manželkou Konstancií Porembskou z knížectví osvětimského neměl žádné děti, učinil v roce 1599 několik závětí, podle nichž rozdělil klimkovické panství.

Kryštof Bzenec zemřel 30. března 1600 na zámku v Klimkovicích a je pochován v rodinné hrobce ve farním kostele. Tím vymřel slavný rytiřský rod Bzenců.

Jan starší Vlček se hned přestěhoval na zámek v Klimkovicích, ale dědictví ještě dlouho nemohl převzít, protože závěť Kryštofa Bzence byla uznána za zmatečnou a o dědictví se rozpoutal dlouholetý spor. Zasáhli do něj nejbližší příbuzní Kryštofa Bzence uplatňující svá dědická práva. Spor se vlekl až do roku 1612, kdy se nápadníci klimkovického panství vzdali svých nároků poté, co jim Jan starší Vlček vyplatil 22 400 zlatých. Tak se stali Vlčkové jedinými pány a držiteli klimkovického panství na plných 323 let až do první pozemkové reformy po roce 1920 a psali tak nejdelší historii Klimkovic.